Špenát je oblíbenou součástí jídelníčku, čerstvý nebo vařený se objevuje v řadě domácích pokrmů, polévek i smoothie. Ačkoli působí zdravým dojmem, jeho konzumace v sobě může skrývat méně známé riziko: značnou míru kontaminace pesticidy a „věčnými“ chemickými látkami, které jsou spojované s pěstováním listové zeleniny. Výběr původu a způsobu pěstování tak nabývá na významu – i pro ty, kteří špenát milují.
Špenát: mezi zdravým jídlem a chemií
Špenát má pověst zdravého zeleninového zázraku. Je ceněn pro vlákninu, velký obsah vitamínů i minerálních látek. Za jeho nevinou tváří se však skrývá jedna z nejvyšších úrovní kontaminace pesticidy mezi běžně konzumovanou zeleninou. Evropské analýzy, které zkoumaly více než 110 tisíc vzorků, opakovaně přisuzují špenátu přední příčky žebříčků kontaminovaných plodin – a stejný trend odhalily i studie ze zámoří.
Pesticidy a endokrinní disruptory jsou využívány hlavně při pěstování listové zeleniny, která je náchylnější k chorobám a škůdcům. Špenát, s velkými pórovitými listy a vysokým obsahem vody, funguje jako skutečná „houba“ na tyto látky. Vyžaduje časté postřiky zejména ve vlhkém prostředí, kde houbovitá onemocnění rychle propukají. Ačkoli většina vzorků nepřekračuje stanovené limity, podle některých analýz přes šest procent špenátu obsahuje vyšší množství reziduí, než je doporučené maximum.
Riziko chemických látek a možnosti, jak jej omezit
Kromě běžných pesticidů byly nově ve špenátu objeveny také PFAS, takzvané „věčné“ chemikálie vázané na průmyslovou výrobu. V některých vzorcích byla zjištěna koncentrace dokonce převyšující povolené limity, což posouvá otázku bezpečné konzumace do popředí zájmu veřejnosti.
Vzhledem k výživovým přínosům špenátu není ideální jej úplně vynechávat. Klíčem k nižší expozici je však volba původu a typu pěstování. Z hlediska spotřebitelské praxe je vhodné upřednostnit ekologickou produkci zejména u potravin, které jsou náchylné k vyšší míře chemických reziduí: mezi nimi kromě špenátu najdeme i jahody, papriky, broskve, hrušky a nektarinky. Naopak zeleniny jako mrkev, houby, batáty, melouny nebo mango mají zjištěna minimální rizika v rámci evropského trhu.
Praktické tipy: jak špenát bezpečněji zařadit do jídelníčku
Pro spotřebitele, kteří nemohou nebo nechtějí vždy zvolit bioprodukci, existují určité postupy, jak riziko snížit. K nákupu jsou doporučeny celé listy, nikoli již krájené; volit je lepší sezonní a pokud možno lokální produkci. Důkladné omytí tekoucí vodou, případně krátké spaření ve vroucí vodě, pomáhá odstranit část povrchových reziduí. Rezidua, která pronikla hluboko do tkáně, však většinou tímto způsobem zcela odstranit nelze.
Sezónnost navíc znamená nižší pravděpodobnost skladování i nižší potřebu ošetření během růstu i před sklizní.
Vlastní pěstování špenátu: cesta ke zdravější sklizni
Jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak se chemikáliím vyhnout, je vypěstovat špenát doma, a to i bez zahrady. Stačí dostatečně bohatá, dobře odvodněná zemina s neutrálním pH a přídavkem kompostu. Výsev lze provádět brzy na jaře či na podzim, ideálně do hloubky jeden až dva centimetry, s mezerami jedenáct až patnáct centimetrů mezi rostlinami. Pravidelné zavlažování a mulčování pomůže udržet vláhu, což zamezí stresu a zpomalí růst plevelů.
Špenát je nenáročný, rychle roste a už za šest až osm týdnů lze sklízet čerstvé, nutričně bohaté listy. Tímto způsobem si lze zajistit zdravou sklizeň i v městských podmínkách, bez potřeby používat pesticidy.
Závěr
Špenát zůstává ceněnou součástí zdravé stravy, ale jeho pěstování provází zvýšená míra použití pesticidů a dalších chemikálií. Volba původu, typ produkce i správná příprava hrají významnou roli v ochraně zdraví spotřebitelů. Nejbezpečnější je vlastní špenát pěstovaný bez chemie, což lze zvládnout i na malém prostoru. Tento přístup umožňuje plnou kontrolu nad expozicí potenciálně rizikovým látkám, přičemž zachovává veškeré nutriční přednosti oblíbené listové zeleniny.
