V kuchyni voní čerstvá káva a někde na stole čekají ztracené klíče. Některé věci v životě vyvolávají potřebu říct myšlenky nahlas – třeba právě teď. Mluvit sám se sebou vypadá zvláštně, ale kdo by to někdy v soukromí neudělal? Právě tato všední praxe často budí otázky a někdy i zbytečné obavy o duševní stav. Co se ale za tímto zvykem opravdu skrývá a proč je běžnější, než si myslíme?
Každodenní zvyk, který často uniká pozornosti
V rušném obchodě i doma při domácích povinnostech je slyšet tichý monolog. Skoro každý dospělý někdy zašeptá či nahlas komentuje své kroky nebo úkoly. Mluvení sám se sebou není neobvyklé – naopak, 96 procent dospělých se k němu uchyluje pravidelně. Nejedná se o znak zvláštní osobnosti, ale o běžnou součást myšlenkového procesu, která s věkem a zkušenostmi dokonce ještě roste.
Jak mozek pracuje během jednání se sebou
Když člověk nahlas pojmenuje chybějící položku nebo plánuje následující minuty, aktivuje se několik oblastí mozku najednou. Jednou z nich je prefrontální kortex, místo plánování a rozhodování. Současně se zvyšuje aktivita i v Brocově oblasti, která souvisí s jazykem, a v parietálním laloku, kde se zpracovávají prostorové informace. Tento mentální dialog tedy dává do pohybu složitou síť reakcí, které běžně zůstávají skryté.
Když se řeší problém nebo učí nové dovednosti
Typické momenty, kdy k autodiskurzu dochází, jsou při hledání ztracených věcí, plánování dne nebo učení se složitým postupům. Právě při studiu platí, že hlasité vyslovování látky vytváří dvojí zapojení – vizuálně i auditivně. Tím se mozek lépe soustředí, posiluje paměť a snadněji chápe abstraktní informace. Studenti nebo pracovníci, kteří nahlas komentují své činnosti, si informace déle udrží.
Paměť a soustředění: proč si lidé někdy „povídají“ nahlas
Když si někdo opakuje číslo nebo důležitý seznam pokynů, zapojuje se takzvaná „fonologická smyčka“. To umožňuje zachovat informace aktivní a oddálit jejich zapomnění. Právě tato metoda používání vlastního hlasu patří například k technikám pilotů letadel a chirurgů, kteří tím snižují chybovost a soustředí se na přesné kroky. Koncetrace a pracovní paměť jsou díky tomu silnější.
Emoce a změna vnímání díky slovům
Vyrovnat se s napětím nebo rozpadem emocí pomáhá pojmenování toho, co prožíváme. Lidé, kteří nahlas vyjadřují své pocity, získávají odstup a dokážou se rychleji vrátit k racionálnímu řešení situace. V terapii je autodiskurz cenným nástrojem ke snižování stresu a úzkosti. Mírní hladinu kortizolu a napomáhá lepší náladě, ať už se jedná o každodenní drobnosti nebo zvládání složitých chvílí.
Podpora kreativity a vznik originálních nápadů
Ve chvílích, kdy je třeba přijít s novým pohledem nebo najít řešení zdánlivě neřešitelného, často pomáhá říkat myšlenky nahlas. Například umělci, vědci nebo programátoři využívají strategii, kdy svůj problém „vysvětlují gumové kačence“ – tím ho rozdělí na menší části a často najdou cestu dál. Autodiskurz usnadňuje vznik nových spojení, vede k nečekaným nápadům a inovacím.
Kdy mluvit a jak si sám se sebou povídat
Zvyk vést monolog je univerzální a užitečný, ale má smysl přizpůsobit jeho formu i hlasitost prostředí. Pozitivně laděný jazyk a oslovení ve druhé osobě mohou zlepšit sebevědomí a usnadnit zvládání stresu. Nadměrná sebekritika však může mít opačný dopad. Vědomé využívání této strategie podporuje rozvoj nejen intelektu, ale i lepšího soužití s vlastními emocemi.
Závěr
Mluvení sám se sebou neukazuje na výjimečné schopnosti ani na problém, jak se někdy mylně uvažuje. Jde o přirozený nástroj rozvoje, který je univerzální a prospěšný, a to z hlediska soustředění, paměti, emocí i kreativity. Mozek pracuje při tomto zvyku na optimální úrovni – a naprostá většina lidí tuto strategii využívá, často bez povšimnutí.
